V piatok večer sa v sprievode Klusákovho komentára návštevníci klubu A4 - nultého preistoru vydajú na „Cestu na slávnosť". Scénu nových akustických hudobníkov, nazývaných niekedy aj „freak-folkári" či „ďalšia generácia kvetinových detí" a psychedelického folku tentokrát v ich hudobnej a zároveň videoklipovej tvorbe združuje spoločná téma: masky, slávnosti, pohrebné rituály, čarovanie, jednoducho návrat k vnímaniu, blízkemu prírodným národom a tak vzdialenému od sveta moderného. V centre pozornosti budú tvorcovia ako Bonnie Prince Billy či svetoznáme dúhové bojovníčky CocoRosie, ale aj videoklipy Animal Collective, The Decemberists, Islaja, Clinic, Semiconductor, Crescent, Sigur Rós či rockovejší Battles a elektronický The Knife.
SOC POP SHOP, tak znie názov netypickej akcie, ktorá sa odohrá v A4 nasledujúci večer ako pripomienka krajšej budúcnosti v predstavách z minulosti. Akciu započne retro burza predmetov, ktoré zažili éru 8O-tych a starších rokov. Už predsa len historiské artefakty ako platne, oblečenie, plagáty, časopisy, predmety dennej potreby, to všetko bude možné nielen získať, ale aj recipročne ponúknuť návštevníkom večera. Nemecký dokumentárny film East Side story (1997) pripomenie divákom zabudnutú ale o to viac nadšenú slávu socialistického muzikálu takmer až k totalitným koreňom 50-tych rokov. Pre pamätníkov pripomeňme tituly ako Vesjolyje rebjata, Traktoristy, Volga - Volga, Meine Frau macht Musik, Vacanta la mare, Ernst Thälmann - Sohn Seiner či východonemeckú quasi-hippie klasiku Heisser Sonne. K dobrej socialistickej nálade prispejú DJ duo Málo disca na mieste C a rezidentní A4 dídžeji "stále tí istí frajeri". Vstupenkou zdarma bude štýlové oblečenie typu tesiláky, šuštiaky či vypchávky na pleciach, v ktorých však diváci musia prísť oblečení a predsa vyzlečení. Víťaz získa nič menej ako kazetu Princa.
Podujatia v A4-nultý priestor (Nám. SNP 12, Bratislava), www.a4.sk:
12. októbra 2007
20:00 Cesta na slávnosť
13. októbra 2007
19:00 SOC POP SHOP
ČO TO O... Pavlovi Klusákovi a jeho hudobnom vkuse
(Z rozhovoru
pre muzikus.cz)
Hudobný publicista,
publikoval v Lidových novinách, Týdnu, Respektu, His Voice, Playboyi a Hádance a
křížovce.
Co
tě přivedlo k psaní o muzice?
Máma
zpívala mně i sobě, strýc, jazzový expert Petr Zvoníček, demonstroval vášeň k
hudbě v praxi. Poslechové pořady Jiřího Černého (a dalších publicistů) byly
jasně přitažlivé: přinášely, co jinde nebylo, a po čem se lidi sháněli. O hudbě
mi toho hodně řekl skladatel Ivan Kurz, i když jsem byl absolutně příšerný žák.
První texty jsem psal o těch, které bylo podle mého nadšeného názoru potřeba
víc proslavit: o brněnské scéně (Pro pocit jistoty, J. A. Pitínský...) nebo
tehdy neznámé skupině Vltava. Jako leckdo v osmdesátých letech: jednou rukou
jsem tajně natáčel na koncertech Mertu a Plíhala (ty zahuhlané kazety mám
dodnes), druhou vyměňoval na burze desky Lennona, Depeche Mode a Talking Heads.
A ráj na táboře alergiků v Jugoslávii: v obchodě licenční elpíčka Kate Bush,
Leonarda Cohena a Dire Straits!
S kým bys ještě jako novinář rád pohovořil?
S těmi, jejichž odpověď neuhodnete, ani když hádáte třikrát. Takový vlastní
svět mají, myslím, Björk, filmař Michel Gondry, japonští Boredoms, písničkářka
Joanna Newsom nebo skladatel Arvo Pärt.
Či koncert bys ještě rád viděl?
Sonic Youth. Nejgeniálnějšího z hitmakerů Burta Bacharacha. Yoshihida Otoma.
Škoda, že už není naživu Nusrat Fateh Ali Khan, soulová spojka islámského světa
se západem. A doufám, že ještě někdy uvidím dobrý koncert Vladimíra Merty.
Autor: (sb) PR, A4
