„Chcete ode mne víc? Vždyť ani já nechci od vás nic." Podobné myšlienky šíril Ivan Martin Jirous pred pár rokmi, keď sa netajil tým, že sa mu už príliš písať nechce. Aj vysoké oficiálne ocenenie, Cena Jaroslava Seiferta, ktoré sa tejto undergroundovej legende nakoniec predsa len nevyhlo, akoby prišlo v čase zavŕšenia tvorivého života.
No stal sa opak, odvtedy sú na svete jeho dve nové knihy - po zbierke Okuje je to teraz Rok krysy. Oproti predošlým dielam pôsobí Magor trochu „stíšeným" dojmom („já si k své smrti dolezu a nebudu potřebovat ani úmrtní list, tím jsem si jist"), no pri bolestne smutnom konštatovaní nemôže nepritvrdiť. „Což jste si nevšimli, jak nenápadně hynem? Nikdo už dívce panenské neprotrhne hymen."
K najsilnejším básňam však patria reflexie jeho vyše osemročného pobytu v komunistických väzeniach v 70. a 80. rokoch. „U Berounky seděl jsem, na nádheru veškerou se dívat směl, nikdy se nedokážu dodívat, abych nahradil si léta, kdy vidět nesměl jsem nic."
