Vaculíková zomrela vo veku 94 rokov.
Jaro je tady
Tento boháč se mi líbí vzhledem i povahou. Na havlovský majetek, který teď spravuje kdosi mimo rodinu, se dívá jakon a cennou zkušenost, podobně jako na své vězení. Myslím, že lidé, kteří beze škody přestáli svou zámožnost, jsou už navždy sebejistější, což se méně dá řct o těch, kdo přestáli chudobu. A protože i vězení, přestálé beze škody člověka sílí, dá se říct, že Václav urval obě ty krajní výhody. „Jsem bohatý člověk," slyšel jsem ho říct, „jsem spisovatel, který má to štěstí, že ho ve světě znají. Mé hry se pořád někde dávají, živím se tedy svou prací," říká vzrušeněji, "a jestliže se nadto politicky angažuji, dělám to z morálního nezbytí a odmítám, aby mi byly přisuzovány nízké hmotné pohnutky," praví už rezolutně, a kde třeba, i protokolárně. - Vidíte, to je způsob zkušených bohatých lidí: že se to nestydí o sobě říct. Zkušený chuďas, nabude-li trošku bohatství, raději to zapře.