Od nežnej revolúcie prešlo tridsať rokov. Čo sa za ten čas udialo a ako nás to zmenilo? Hľadať stopu uplynulých dekád a v českej a slovenskej kinematografii a literatúre znamená našťastie prebrať sa stovkami kvalitných diel.
Kultúrni redaktori SME a Hospodářských novin spoločne a subjektívne vybrali aspoň niekoľko z tých, ktorých témy rezonujú dodnes a cez ktoré sa dokážeme lepšie spoznať. Text českej časti výberu ponechávame zámerne v originálnom znení.
Ktorých päť českých kníh nám teda odporúčajú českí kolegovia?
1. Michal Viewegh: Báječná léta pod psa
Československý spisovatel, 1992
Přestože v posledních letech poněkud pozbyl lesku a zájem médií se obrátil od jeho knih k tragédii, která autora málem stála život, či nedávné roztržce s nakladatelem, nesmí zapadnout to podstatné: Michal Viewegh je symbolem porevoluční populární literatury.
Jako zakladatel moderního českého bestselleru a dlouho nejčtenější autor, disponující originálním stylem a humorem, výrazně ovlivnil, co literatura představuje pro většinu společnosti a co od ní lidé očekávají.
Přes mnohé skvělé pozdější texty zůstávají nepřekonaná Báječná léta pod psa, očima chlapce líčící dobu od normalizace ke svobodě.

2. Jáchym Topol: Sestra
Nakladatelství Atlantis, 1994

Někdejší básník, chartista, reprezentant druhé vlny českého undergroundu.
Později novinář a dnes držitel Státní ceny za literaturu Jáchym Topol nedávným románem Citlivý člověk vytvořil literárně možná nejdůležitější mozaiku současné dekády.
Jeho vrcholným dílem a pro mnohé vrcholem porevoluční beletrie však zůstává román Sestra, v tvůrčí extázi, na samotě překotně napsaná generační próza, literární experiment, jehož nevázanost a barvitost mimoděk zachytily tempo 90. let.

3. Jan Novák: Zatím dobrý
Nakladatelství Petrov, 2004
Třicet let po sametové revoluci se Češi stále neshodnou na výkladu bratří Mašínů, kteří jsou pro jednu část společnosti hrdiny a pro druhé vrahy.

Exilový spisovatel Jan Novák se za jejich odkaz porval v hospodě i literatuře: román Zatím dobrý představuje mimořádně beletrizovanou ságu rodiny, která odmítla kompromis s oběma totalitami.
Westernově, dobrodružně napsaná próza o mladých mužích, kteří byli naučeni vracet ránu ranou a po otcově vzoru se navzdory strašlivé přesile a přes mrtvoly kovbojsky prostříleli na Západ, získala cenu Magnesia Litera a nedávno podle ní vznikl komiks.
Je to látka na světový velkofilm, který však ne a ne vzniknout. Naštěstí je světová také Novákova próza, na 800 stranách udržující tempo, jako by byla napsaná na jeden zátah.

4. Jiří Hájíček: Rybí krev
Nakladatelství Host, 2012
Jeden z nejoriginálnějších žijících českých prozaiků Jiří Hájíček románem Selský baroko řekl hodně o éře kolektivizace vesnic.

K současnosti však možná nejsilněji promlouvá jeho Rybí krev, realistická, politiky i sentimentu zbavená próza o vazbách lidí k místu, odehrávající se na pozadí vysidlování jihočeských vesnic kvůli výstavbě jaderné elektrárny Temelín.
Boj za domov, vyhnání člověka strojem, snaha ovládnout krajinu, pokrok vytlačující tradice, elegické rekviem za krajinu, střet malých a velkých dějin, kontinuita dvou režimů, konec starého a začátek nového, mistrná atmosféra venkova: „zelený“ román s parametry antické tragédie.

5. Jan Balabán
1961–2010
Smyslem této témy je hledat otisk, který v literatuře a filmu zanechaly společenské jevy uplynulých třicet let. Uzavřené dílo ostravského prozaika Jana Balabána, který zemřel před devíti roky, funguje trochu jinak: zabývá se tím, jak se člověk otiskuje v druhých, jaké má pocity ze světa, jak je schopen si ho přebrat, nakolik těžce na něj svět doléhá, jakou v něm vytváří prázdnotu.
Balabánova díla, ten soustředěný proud přelévavých úvah, reflexí, esejů a lyrických obrazů, podala jiné svědectví o současnosti: ne vhled na to, co je venku, ale co je v nás.
