PRAHA, BRATISLAVA. Keď západonemecké médiá v júli 1971 oznámili, že Karel Gott tam prišiel nielen koncertovať, ale aj emigrovať, nasledoval list. Podľa doteraz rozšírenej verzie sa spevák z predĺženého pobytu rozhodol vrátiť domov, až keď ho o to písomne poprosil generálny tajomník KSČ Gustáv Husák.
Pravdepodobne to však bolo naopak. Gott napísal Husákovi. Návrat spevák podmieňoval zárukami ohľadom svojej kariéry. Doteraz neznámy list (prepis nájdete nižšie v článku) objavila v archívoch po bývalej ŠtB redaktorka serveru aktuálně.cz.
„Pretože som sa v roku 1969 a 1970 postavil ... medzi tých, ktorí si úprimne priali normalizáciu občianskeho aj kultúrneho života v našej krajine,“ píše sa v texte, pod ktorým je Gott podpísaný, „stretával som sa doma na každom kroku s neprekonateľnými ťažkosťami.“ Ikone popu prekážala cenzúra jeho vystúpení v médiách. Gott Husáka uistil, že do vlasti sa chce vrátiť. „Pevne verím, že ... nájdeme vo vašej osobe a vašej múdrosti porozumenie pre našu zložitú situáciu.“
Gott pravosť listu nevyvrátil. Pre Aktuálně však povedal, že Husák ho vyzval k návratu cez frankfurtský konzulát so sľubom, že za pobyt v zahraničí bez povolenia nebude potrestaný.
Pre prípad, že Gott na Západe zostane, ho ŠtB chcela vydierať. Podľa Aktuálně mala tajná služba k dispozícii výpoveď psychiatra, ktorý tvrdí, že popidol mal sexuálnu úchylku.
Karel Gott: Sinatra východu či zombie?
MF Dnes pripomína, že Gottov vzťah s vtedajším režimom bol komplikovaný. Umelec v roku 1977 podpísal tzv. antichartu, ale u ŠtB vyvolával zúrivosť tým, že sa schádzal s "exponentmi pravice".
"Menovaný v dôverných kruhoch vystupuje proti politike našej strany. V týchto kruhoch je tiež známy ako dobrý priateľ Jana Wericha a manželky Dubčeka, ktorú finančne podporuje," zaznamenal v roku 1979 dôstojník komunistickej tajnej polície.
Úryvky z Gottovho listu
Soudruhu Husáku, obracím se na vás spolu s mými nejbližšími spolupracovníky jako na nejvyššího státního představitele Československé republiky s žádostí, kterou jsem již jednou adresoval ministru kultury a která zůstala prakticky bez odpovědi (...)
Dovolte mi, (...) abych zopakoval důvody, které vedly mě, stejně jako textaře Jiřího Štaidla a jeho bratra Ladislava k tomu, že jsme po ukončení našeho jarního turné v zahraničí neodjeli zpátky do své vlasti a písemně požádali o legalizaci našeho pobytu v cizině. (...)
Přestože jsem se v roce 1969 a 1970 postavil se všemi svými spolupracovníky do řady těch, kteří si upřímně přáli normalizaci občanského a kulturního života v naší zemi, a tento postoj jsem jasně vyjádřil činy, setkával jsem se doma na každém kroku s nepřekonatelnými obtížemi. Byl jsem to já a můj orchestr, který jako první navštívil Sovětský svaz v době, kdy se takový čin označoval jako kolaborace.
Byla to naše skupina, která odletěla na Kubu takřka bez nároku na honorář, a byl jsem to opět já, kdo podepsal s Pragokoncertem smlouvu na četná turné po socialistických zemích, ačkoli mně to nevyneslo příliš velkou popularitu mezi kolegy. Jako odpověď na tuto snahu – normalizovat kulturní vztahy mezi socialistickými zeměmi – jsme dostávali pouze zákazy. (...)
Chceme se vrátit před naše publikum v případě, že se přesvědčíme, že zásahy, o kterých v dopise hovořím, byly pouze součástí složitého konsolidačního procesu.
iDnes
Autor: spa
